Dne 6. května 2025 se konala valná hromada ZS ČR, územní organizace Hradec Králové. Z prezentace předsedy ZS ČR Ing. Martina Pýchy vyplynulo, že souhrnný zisk českého zemědělství se od roku 2004 do současnosti snížil z 8,5 mld. Kč na 4,5 mld. Kč a 40% zemědělských podniků se podle předběžných údajů za rok 2024 dostalo do ztráty, a nebo skončilo s nulovým ziskem. Zisk na 1 ha zem. půdy se snížil z 2400 Kč na 1295 Kč.
Mezi hlavní problémy našeho zemědělského sektoru lze zařadit nízkou produkci s nízkou přidanou hodnotu (ČR 370 €/ha, EU 952 €/ha) a klesajícím podílem zemědělců na konečné ceně potravin. Problematická je také vysoká závislost na dotacích a prohlubuje se též nedostatek pracovníků na všech úrovních v zemědělských podnicích. Nerovnováhy přináší rovněž převaha rostlinné výroby (53,7%) nad živočišnou (39,9%), což je důsledek vývoje našeho zemědělství již od transformace. Klesající konkurenceschopnost prohlubuje také nízká výkonnost našeho potravinářství (56% průměru EU), což se rovněž projevuje v negativním vývoji agrárního salda, jež v roce 2024 skončilo na hodnotě -45,6 mld. Kč. Vyhlídky na další vývoj a podnikatelské prostředí zatím nejsou jisté vzhledem k blížícím se volbám v ČR a počínajícím jednáním o novém rozpočtovém období EU od roku 2028, kde se může podpora zemědělství změnit vzhledem k novým globálně - politickým výzvám a snahám EU navázat obchodní smlouvy s třetími zeměmi, jako např. MERCOSUR, kde dovoz zemědělské produkce bývá klíčovým prvkem, který ale může výrazně ovlivnit konkurenceschopnost zemědělců v EU. Dokladuje to vývoj agrárního salda České republiky, které v průměru, až na pár výjimečných roků, od období transformace setrvale klesá. V loňském roce až na -45,6 mld. Kč, ale pokud jej očistíme o tabákový export, jsme už na bezmála -60 mld. Kč. Naše konkurenceschopnost v zemědělství a potravinářství tedy rapidně klesá.
V souvislosti s redistributivní platbou se nyní hovoří o nedobré kondici zejména středních zemědělských podniků, což se také jistě projevuje na sílících změnách vlastnictví a přesunech majetku v této kategorii. Jak vyplývá z tabulky „Porovnání celkové podpory provozních dotací…“ za rok 2023, tak nejnižší dotaci 7781 Kč/ha dostali podniky o velikosti v průměru 663,7 ha. Tím pádem se jim také mezi roky 2022 a 2023 nejvíce propadl důchod ze zemědělské činnosti o – 7021 Kč/ha, tj. o 82%, a to na pouhých 1492 Kč/ha! U podniků o velikosti 143,7 ha to bylo „jen“ 14% (- 1423 Kč/ha) a u velkých podniků v průměru o výměře 1645,2 ha snížení o 63% (- 4939 Kč/ha. Největší provozní podpory dostávali zemědělci o výměře 38 ha (13 620 Kč/ha) a 143,7 ha (11 506 Kč/ha). Tyto podniky však vytvářejí celkovou produkci pouze 22 199 Kč/ha, resp. 33 713 Kč/ha, zatímco podniky nad 1600 ha produkují 68 440 Kč/ha.
Konkurenceschopnosti našeho zemědělství rovněž nenapomáhá cenový vývoj zemědělské produkce ve vztahu k inflaci posledních let. Jak je vidět v grafech, inflace se rapidně zvýšila, zatímco ceny zemědělských výrobců se zvyšují velmi zvolna, dalo by se říci, že spíše stagnují. Zde je třeba připomenout, že prodejní cenu většiny hlavních zemědělských komodit zemědělci neurčují, ale tvoří se na světovém trhu a propíší se k prvovýrobcům až prostřednictvím velkých výkupních podniků. Zemědělci tedy v podstatě mohou reagovat pouze přizpůsobením nákladů, což nejde do nekonečna. Ostatně jak ukazuje další z grafů, tak i ceny zemědělských vstupů se zvyšují rychleji než ceny produkce. Zemědělství tím tedy již po léta nepřímo přispívá k sociálnímu smíru v naší zemi.
Začínají zaostávat též výdaje státu na agrární sektor, které sice v absolutní částce neustále stoupají, ale pokud se promítnou do růstu HDP, tak jejich reálná hodnota klesá a už od roku 2022 je takto pod reálnou hodnotou. Důsledkem všech vlivů je klesající úroveň naší zemědělské produkce vzhledem k okolním zemím. Ta činí v případě ČR 1952 €/ha zem. půdy, průměr EU 27 je 3049 €/ha, předstihuje nás Polsko 2633 €/ha a rekordní Německo 4325 €/ha.
Konkurenceschopnost českého zemědělství už je tedy opět na křižovatce, jejíž směr nyní není jasný. Nejasná problematika předpisů a regulací dále znesnadňuje podmínky pro podnikání v zemědělství. Komplikují se předpisy erozní ohroženosti DZES 5, které máme prý zcela dobrovolně nastaveny jako jedny z nejpřísnějších v EU. Čeká nás zavádění povolenek v režimu ETS 2, což se dotkne i zemědělství a ceny paliv a energií tak mohou zamířit opět vzhůru. Zavádí se předpisy sociální podmíněnosti, které mohou ohrozit čerpání dotací při jakékoliv chybě, a to vše doprovázeno nedostatkem pracovních sil a pracovním vypětím. Rozbíhají se jednání o novém rozpočtovém období EU, kde není jasné jak to bude vlivem globálních změn s financováním zemědělství. Není jasné, jak se EU postaví k dovozu zemědělských komodit ze třetích zemí, kde nejsou nastaveny obdobné hygienické a environmentální standardy. České zemědělce opět čeká rozhodování jak snížit náklady a poprat se s nedostatkem pracovníků a zpřísňujícími se předpisy. Cestou je modernizace v podobě softwarových řešení, precizních technologií a robotizace, ale za české zemědělství jako celek se musí postavit i politická reprezentace vzniklá po nadcházejících volbách. Jejím úkolem bude najít jednotnou pozici, která efektivně a bez výjimek podpoří dlouhodobou konkurenceschopnost zemědělských a potravinářských podniků v celém jejich spektru.
Zdroj: materiály ZS ČR
Ing. Václav Jirka
